Aurora Borealis – Polární záře

Poeticky znějící název značí ještě poetičtější přírodní úkaz. Je jím severní polární záře. Pozor, nespleťte si ji ale s jižní polární září, ta se jmenuje aurora australis. Polární záře, nebo též severní světlo se objevuje v průběhu polární noci, tedy v období, kdy máme my na severní polokouli zimu. Slunce prakticky nevyjde nad obzor a celý den i noc je tma. Když máte trochu štěstí, podaří se vám shlédnout opravdu okouzlující přírodní podívanou. Na obloze se objeví zelené až červené světélkující pásy připomínající závěsy.

Jak vzniká polární záře?

V naší atmosféře se nachází vrstva zvaná magnetosféra. Jak už název napovídá, bude mít nějaké magnetické vlastnosti, takže bude ovlivňovat částice, které se ocitnou v její blízkosti. Takovým tokem částic je třeba sluneční vítr. Částečky slunečního větru se srazí s atomy atmosféry a ty vyzáří energii ve formě světla. A máme u polární záři. Polární záře mohou mít různý charakter. Mohou být spíše tmavé či zářivě červené, mohou se různě proměňovat nebo mohou pouze „viset“ na obloze jako závěs.

Polární záře
Záře je zakřivena magnetickým polem země, takže se nejčastěji objevuje do 2500 km od magnetického pólu země, kde je zemský magnetismus nejsilnější. Jen málokdy je viditelná na pólu samotném, stejně tak se málokdy objeví jižněji (či severněji v případě jižní polární záře).

Polární záře samozřejmě není k vidění pořád, záleží na aktivitách Slunce. Pokud se zrovna na Slunci odehraje nějaká magnetická bouře, vymrští se naším směrem větší množství částic a pak je aurora dobře viditelná, v extrémních případech dokonce i u nás.

Polární záře
Polární záře lidi fascinovala už od dávných dob. Jak by také ne. Záclony světel, které se „jen tak“ objeví na obloze. Skoro každý severský národ měl legendy vztahující se k auroře borealis. Staří Švédové měli hned dvě vysvětlení pro tato světla. První mluvilo o hejnech herinků, jejichž obraz se odrážel na noční obloze. Druhé vysvětlení bylo o něco poetičtější. Hovořilo o nebeských ohních zažehnutých na severním a jižním konci světa. To mimo jiné podalo důkaz o tom, že švédští Vikingové se plavili až k Antarktidě.

Snad nejpoetičtější vysvětlení měli Norové. Ti ve svých báchorkách hovořili o valkýrách, panenských bojovnicích na koních, ozbrojených oštěpy. Ty jezdily krajem tak divoce, že vzduch za nimi zářil energií.