Birka a Hovgården
Nedaleko Stockholmu se nachází jedno z nejdéle osídlených míst ve Skandinávii, město zvané Birka. Bylo založeno ve vikingských časech jakožto významný baltský přístav. Birka, nacházející se na ostrově Björkö náležícímu jezeru Mälaren, byla osídlena již v osmém století našeho letopočtu. Město se stalo nejen přístavem, ale i významným obchodním centrem.
Podobně významnou archeologickou lokalitou, o dvě sta let mladší, je Hovgården na sousedním ostrůvku Adelsö. Krom velkého významu z obchodního hlediska, byla tato dvě místa významná i pro církevní dějiny Skandinávie. V devátém století se zde nacházela první křesťanská kongregace na švédském území.
Ve starých dobách obě města žila v jakési symbióze, zatímco v Birce sídlilo obyčejné obyvatelstvo, v Hovgårdenu sídlila královská rodina a šlechta.
Obě města byla opuštěna v průběhu desátého století a to pravděpodobně proto, že začala stoupat hladina vody. Obchodní styky se přesunuly do města Sigtuna a Birka i Hovgården byla opuštěna. Dnes se jedná o důležité archeologické naleziště. Je tu možno poznat trochu blíže život starých Vikingů a navštívit několik muzeí věnovaných historii města. Ze starých dob jsou tu k vidění pozůstatky pevnosti, hrobky a několik zbytků obytných domů.
Důlní oblast a Velká měděná hora ve Falunu
Ve švédském vnitrozemí se nachází město Falun, které proslulo těžbou mědi. Ta se zde těžila už ve třináctém století. Přesněji řečeno, měď se tu těžila už tehdy, ale samotné město kolem dolů vyrostlo až v sedmnáctém století.
Měděné doly, zejména ty z Velké měděné hory Stora Kopparberg, jsou pravděpodobně nejstaršími doly na světě, které nepřerušily za celou dobu své existence činnost, tedy přesněji do roku 1992, kdy se ozvala poslední exploze. Falun byl jednou z nejdůležitějších oblastí pro těžbu mědi na světě. Ve vrcholných dobách pokrývala produkce mědi ve Falunu dvě třetiny produkce světové.
V průběhu dějin kolem dolů vyrostlo městečko s mnoha dobovými budovami, které teď neodmyslitelně dotváří tvář jinak industriální oblasti. A tak je dnešní Falun nezvykle barevný a to nejenom kvůli typické barvy zeminy, ale i pro pěkné dřevěné domky. Ty tam jsou časy, kdy to kolem Falunu vypadalo jako v měsíční krajině.
Dnes je zde několik expozic věnující se důlnictví a zejména těžbě mědi. Mezi nejlákavější atrakce patří možnost sfárat 55 metrů pod zem v důlním výtahu. Je až podivuhodné, jak moc turisty taková průmyslová památka přitahuje. Slovo „turista“ bylo ve Švédsku poprvé prokazatelně použito ve spojení s obrazem znázorňujícího muže s batohem mířícího k těmto dolům.
Gammelstad a Luleå
Na samém severu Botnického zálivu se nachází město Luleå s kostelním městečkem Gammelstad. Klima na severu je vcelku drsné, a tak zimní cesta do kostela nebyla ničím jednoduchým. Kolem kamenného kostela v průběhu patnáctého století vyrostlo malé kostelní městečko. Co to znamená? 424 dřevěných chaloupek sloužilo svým majitelům pouze o nedělích a významných církevních svátcích. Jinak byly úplně opuštěné. Byly jakýmsi přechodným útočištěm pro lidi z velmi vzdálených míst, jimž cesta sem mohla trvat déle než den.
Město Luleå bylo ve středověku důležitým přístavem. Jeho význam poněkud klesl po velkém požáru a následně i v důsledku toho, že se stal pro velké lodě příliš plytkým. Dneska je Luleå domovským přístavem švédských ledoborců a krom Gammelstadu je zde k vidění i pěkná neo gotická katedrála, která je se svou 67 metrů vysokou věží nejvyšší budovou ve městě.
Geodetický oblouk Struve
V devatenáctém století se jistý astronom jménem William von Struve rozhodnul zjistit přesný tvar a velikost Země. Chtěl k tomu využít triangulačních bodů. Nechal tedy postavit 256 triangulačních bodů v třicetikilometrových vzdálenostech. Celý geodetický oblouk nakonec měřil 2 820 km a táhnul se od Hammerfestu v Norsku až k pobřeží Černého moře.
V roce 2005 bylo rozhodnuto, že 34 triangulačních bodů náležících geodetickému oblouku bude zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Většinou byly vybrány pro svojí atypičnost a uměleckou hodnotu. Mohou to být památníky, sochy, kostely nebo zvláštní kříže. Triangulační body se nachází v Bělorusku, Estonsku, Švédsku, Norsku, Lotyšsku, Litvě, Rusku, Moldávii, Finsku a na Ukrajině. Geodetický oblouk je tak první památkou na seznamu světového dědictví, která náleží tolika zemím.
Hanzovní město Visby
Město Visby se nachází na západním pobřeží největšího švédského ostrova, Gotlandu. Město je prý jedním z nejlépe dochovaných středověkých měst ve Skandinávii. Byl založeno někdy ve dvanáctém století, kdy byla postavena významná katedrála zasvěcená svaté Marii. Následovala výstavba opevnění, které se dochovalo do dnešních dnů, kdy tvoří jednu z městských dominant.
Visby se ve středověku stalo velmi významným městem, poněvadž Baltské moře fungovalo jako křižovatka obchodních měst. A tak se strategické Visby s mohutnými hradbami stalo jedním z hanzovních měst a v neposlední řadě také strategickým místem pro křížové výpravy do Lotyšska. Časem však město ztratilo důležitost a kdysi výstavní domy začaly pomalu chátrat. Spása přišla až v devatenáctém století, kdy někteří umělci objevili krásu ve zříceninách, což Visby zachránilo od totálního úpadku.
Ve dvacátém století bylo město opět vyzdvihnuto a stalo se důležitým průmyslovým centrem. Dnes se mu přezdívá město růží a zřícenin, koneckonců se není čemu divit, město je doslova protkáno romantickými zříceninami z dávných dob a ty ročně přitahují davy turistů.
Laponsko
Laponsko patří napůl do dědictví kulturního a napůl do dědictví přírodního. Na samém severu Švédska, za polárním kruhem, dodnes žijí Saami čili Laponci. Lidé, kteří se dodnes nevzdali tradičního způsobu života těsně spjatého s přírodou. To je stránka kulturní. A ta přírodní?
Laponsko patří mezi největší souvislá území v Evropě, která nebyla výrazně ovlivněna lidskou činností. Zkrátka je to pořád divočina. Jednu chvíli jsou to náhorní plošiny a otevřená panoramata, hned zas hory. Někde jsou to ledovce a někde jsou to dlouhá údolí s divokými říčkami. Laponsko je ojedinělé území s kouzelnou krajinou, hodnotné po stránce kulturní i přírodní. Celých 95% Laponska je národním parkem nebo rezervací, takže pro pobyt tu platí zvláštní pravidla uvedená v sekci o ubytování ve Švédsku.
Poloostrov Kvarken
Na samém severu Baltického moře se nachází místo s nejvyšším výzdvihem půdy od poslední doby ledové. Když led ustoupil, objevila se nová země, která za chvíli obrostla zelení. A se zelení se objevila zvířata a následně i lidé.
Krajina je v těchto místech naprosto úžasná. Jen máloco dokáže krajinu formovat tak jako ledovec. Malé zálivy, drobné ostrůvky, náplavy a morény. Do toho všeho smíšené lesy s alpínskou květenou a sem tam nějaké pravěké sídliště z doby bronzové.
Na „Vysokém pobřeží,“ jak se Kvarken také nazývá, žije množství endemitických druhů, takže se jedná o území s nejvyšším stupněm ochrany. I přesto se sem běžný turista může dostat a obdivovat krásně zformované zelené pobřeží.
Rádiová stanice Varberg
Rádiová stanice Varberg v jihošvédském městě Grimeton byla postavena brzy po konci první světové války. Impulsem pro stavbu této stanice byla stále větší potřeba transatlantické komunikace mezi Švédskem a Spojenými státy. Jedná se o vcelku působivou technickou památku se šesti ocelovými stožáry a Alexandersonovým alternátorem. Stavba této stanice byla klíčovým momentem v historii bezdrátové komunikace.
Muzejní expozice týkající se této rádiové stanice se nachází ve Stockholmském muzeu vědy a techniky.
Skalní obrazce v Tanum
Nedaleko hranic s Norskem se nachází město s názvem Tanum, jež se proslavilo skalními obrazci zachycujícími denní život lidí z bronzové doby. Na skalách se tu nachází kolem 350 obrazců, které zachycují lidi, lodě a sem tam nějaké zvíře, nejčastěji jelena. Obrázky na skalách zobrazují vcelku běžné výjevy ze život lidí doby bronzové. To znamená, že většina obrazů je starých okolo čtyř tisíc let.
V dobách, kdy byly obrazce vytvořeny, se nacházely na břehu moře, to je dneska znatelně dál. A změny klimatu kresbám vůbec neprospívají. Vlhko se dostává do štěrbin ve skalách a tam kapičky vody následně zmrznou. Tímto způsobem začnou vznikat praskliny, které pomalu narušují obrazce.
Nicméně vstříc přírodní destrukci jsou v Tanum a přilehlém okolí dodnes vidět skalní kresby. A některé z nich jsou na svou dobu snad až překvapivě detailní. Za nějaký ten poplatek se každý turista může pravěkým uměním pokochat.
Železárny Engelsberg
V sedmnáctém století byly na švédském území, v Västmanlandu, postaveny nové železárny, které se následně staly jedněmi z nejslavnějších na světě. Do jejich areálu patřil park, domu pracovníků, kanceláře a samozřejmě i průmyslové budovy. Železárny se staly městem samy o sobě.
Výroba železa tu měla dlouhou tradici datující se až do středověku. Blízké Bergslagenské doly poskytovaly odjakživa velmi kvalitní rudu, která si po zpracování v Engelsberhu získala v Evropě velký věhlas. Už od dávných dob se zde používaly na svojí dobu velmi moderní postupy při zpracování železa v dokonalou švédskou ocel.
Od sedmnáctého století se železárny nebývale rozrostly a několikrát změnily majitele. Některé ze starších zařízeních jsou díky dobré údržbě dodnes v provozu a v létě je mohou obdivovat i návštěvníci patřící mezi laickou veřejnost. Mezi takovéto zařízení tu patří třeba vodní kolo, drtič nebo dmychadlo.
Zemědělská oblast na jihu Ölandu
Öland je po Gotlandu druhým největším švédským ostrovem. Jižní část ostrova je obydlena již více než pět tisíc let. Za tu dobu se tu vytvořilo harmonické soužití člověka s přírodou. Člověk svojí činností samozřejmě soustavně měnil tvář ostrova a tak se na pískovcové pláni Stora Alvaret na jihu ostrova vytvořilo unikátní místo, které si našlo svojí cestu až na seznam světového kulturního dědictví.
V krajině jižního Ölandu jsou roztroušeny prastaré dřevěné větrné mlýny, a pozůstatky lidské činnosti z prehistorických dob. Mezi ty známější patří kupříkladu kamenná loď, shluk megalitů z vikingských dob, nacházející se na místě zvaném Gettlinge.
Unikátní památkou je také hrad Eketorp, který bránil ostrovní území již v pátém století našeho letopočtu. O sto let později byla pevnost opuštěna a znovu osídlena byla až ve středověku. Dnes je Eketorp jedním z oblíbených výletních míst. Za vstup se samozřejmě platí poplatek.
Krom památek, které mají co do činění s lidským konáním, zde žije několik vzácných druhů rostlinstva a zvířectva.